Život je někdy těžkej a každej si občas neseme víc, než bychom chtěli. Nemusíte být na těžkosti sami. Nabízím vám bezpečný prostor, kde můžete mluvit o svých starostech bez tlaku. Mám zkušenost, že je důležité hledat podporu a byť i malé kroky vpřed – s cílem vybudovat si větší klid, pořádek v hlavě a jistotu do dalších dní.

Když nám není dobře na duši, jdeme třeba na poradenskou psychoterapii. Mluvíme o hranicích ve vztazích, pocitu bezpečí, sebedůvěry v životě...

Ptáte se, jak je tělo s naší psychikou provázané? Tělo nám za života dává signály, že něco není v pořádku. Někdy cítíme tlak na hrudi nebo svírání žaludku, bolí nás hlava, záda, trpíme alergiemi, záněty v těle, nespavostí. Možná zkoušíte různé způsoby, jak tělu pomoci, ale nepomáhá to.

Setkávám se s lidmi, kteří trpí pocitem strachu, úzkostmi, panickými stavy a nevědí si s tím rady. Trápení přichází opakovaně, někdy velmi silně ovlivňuje život klienta. Co se s tím dá dělat? Existují techniky na zklidnění již nastalé úzkostné reakce, přes internet se k nim dopátráte (Nepanikar.cz aj). Pokud jsou stavy neúnosné doporučuji poradit...

Jsem svědkem mnoha smutků v našich životech. Emoce smutku doprovází zármutek a ztrátu. Pro člověka v zármutku se zdá být důležité, aby rodina, přátelé, kolegové jeho smutek respektovali, byli ochotni s ním část bolesti sdílet. Někdy je to povídáním, jindy mlčením, sdílením společného času...Díky, pokud právě někomu pomáháte unést jeho smutek. Pokud...

Pečovat o sebe je něco jako včas dobíjet baterky. Kolik máte na baterii u telefonu vy, když běžíte pro nabíječku? Říká se, že nadoraz vybíjet telefon přístroji škodí. U člověka je to podobné. Když jedeme nadoraz, býváme podráždění, unavení, smutní...Držet se v rovnováze je někdy fuška, co říkáte. Pečujme tedy o své tělo, o naše vztahy, o...

Říká se, že: "psychoterapie nefunguje, když nemáme vlastní vnitřní motivaci". Možná to sami znáte... Abychom měli tzv. pokoj a klid, tak vyhovíme, poslechneme neboť nechceme zažívat konflikty. Nakonec se přemluvíme a na sezení s pocity nervozity dorazíme.

V životě zažíváme pestrost i nudu. Umíme si vytvářet spousty námětů na přemýšlení. Někdy vzpomínáme, co jsme zažili, jindy si představujeme, co nás čeká v budoucnosti. Přemýšlíme o tom, jak vyřešit problém nebo třeba, pro co se máme rozhodnout. V procesu přemýšlení zažíváme spoustu pocitů.

Když si něco řekneme, může to zlepšit naše porozumění. Často to však vyvolá pravý opak.
"Já ti prostě nerozumím" křičí partnerka na partnera/nebo na partnerku (to je koneckonců fuk). Takže říkat nahlas, co si myslím, co cítím je mnohdy o napětí, strachu, smutku, takové zdá se hrdinství. Pro obě strany.

Nějak působím navenek a jinak to mám uvnitř... říkal mi kamarád. Být v rovnováze, je naše časté přání.